Úvodem

K rozhodnutí vypravit se do Spojených států za prací, zkušenostmi a zážitky nebylo daleko od chvíle, kdy jsem si poprvé uvědomil, že prázdniny v roce 2000 pro mě s největší pravděpodobností budou těmi posledními. Ačkoliv se to nezdá, realizace této myšlenky byla v podstatě velmi jednoduchá. Šlo jen o to, vybrat z nabídek různých zprostředkovatelských agentur tu pravou a získat od rodičů příslib finančního krytí nemalých počátečních nákladů, neboť má studentská kapsa potřebnými cirka čtyřiceti tisíci korunami jednoduše neoplývala.

Od zaregistrování se u pražské agentury Servus (někdy začátkem ledna), kde jsem byl nucen svým vlastnoručním podpisem stvrdit, že mé základy angličtiny postačují k běžnému dorozumění se v různých životních situacích včetně jednání před úřady, šlo všechno velice rychle. Vyplnění několika kusů rozmanitých formulářů, bylo ještě nicotnou zábavou pro batolata. Trochu méně příjemné mrazení v zádech způsoboval spíše fakt, že bylo třeba si samostatně obstarat prázdninové zaměstnání.

Jak jsem si našel práci

Neopakovatelnou příležitost k sehnání jobu (dokonce k podepsání pracovní smlouvy) měl podle Servusu každý, kdo navštíví tzv. Job Fair, konaný 7. února 2000 v Praze, jakési setkání studentů se zástupci velkých amerických sezónních zaměstnavatelů. Prakticky se jednalo o několik zábavních parků doplněných Yellowstonským národním parkem a nějakou zprostředkovatelskou firmou z Wisconsinu, jejichž nabídky nebyly z nejlukrativnějších. Koho by prezentované firmy neuhranuly, mohl si uplatnění hledat až do odletu v širokých internetových vodách. S tím jsem podvědomě počítal i já, ale nakonec návštěva Prahy proběhla asi takhle.

Po dostavení se na místo setkání a prvotním nesmělém obhlédnutí terénu jsem "kupodivu" zjistil, že chci-li si dělat nároky na úspěch, bude pravděpodobně nutné se pokusit z temných mozkových zákoutí vyhrabat něco, co by se alespoň zdánlivě podobalo anglické konverzaci. Ještě horší bylo, že žádná z učastnivších se firem mě ničím výrazně neoslovovala. Více než hodinové řešení dilematu, zda se některému z ďáblů upsat či ne, nakonec vyřešilo rozhodnutí dát přednost jistotě podepsané smlouvy před jistotou internetové nejistoty. Štěstí jsem měl v tom, že zástupkyně již zmiňované wisconsinské organizace (Career Staffing Services) byla ve velmi dobrém rozmaru a nejen, že brali každého, kdo o spolupráci s nimi projevil zájem, ale navíc i dialog s ní se podobal více monologu než konverzaci dvou lidí. Ve vyplňovaném dotazníku jsem zaškrtl tři požadované druhy práce, na první místo dal housekeeping (úklid hotelových pokojů) a cestou vlakem pak se slovníkem v ruce překládal podrobnosti podepsané smlouvy.

Jak to bylo dál.

Že jsem tehdy udělal dobře, o tom nyní v nejmenším nepochybuji. Career Staffing Services se ve smlouvě zavázal sehnat mi práci v turistickém středisku Wisconsin Dells a kromě toho zajišťoval i levné ubytování v blízkosti pracoviště případně i dopravu na ně. Od té doby se tedy těžiště veškerého zařizování přesunulo na e-mailovou trasu ČR-USA. Servus se ozval až na konci května kvůli vyřízení konečných formalit spojených zejména s pracovním vízem a s odletem. Někdy v té době jsem se dozvěděl i první konkrétní informaci o práci ve Wisconsinu a když jsem 14. června odlétal z Prahy, už jsem se mohl "těšit" na uklízení v hotelu Wilderness.