Datum: 7. a 8. září 2000
Etapa: Wisconsin Dells, WI - Prune Creek, WY
Ujeto: 1 118 mil
Státy: Wisconsin, Minnesota, South Dakota, Wyoming

Poslední přípravy na cestu

Čtvrtek 7. 9. 2000, poslední den ve Wisconsinu, byl ve znamení předcestovní horečky. Hromada věcí, které bylo třeba před odjezdem zařídit, jej odsunula až do večerních hodin. Předně jsme hned ráno zašli do banky zrušit účty a vyřešit problém, co s vydělanými penězi. Někteří z nás (já, Karel, Katka) jsme poslali peníze domů mezinárodním bankovním převodem. Ostatní směnili hotovost za cestovní šeky. Dále byl na řadě dopolední check-out, což znamenalo veškerý bordel na pokojích nacpat do batohů a následně do auta. To se nám nakonec poměrně úspěšně podařilo.

Odjeli jsme pak do kanceláře Careeru fakticky ukončit náš pobyt ve Wisconsin Dells. Odevzdali jsme klíče od našich pokojů a na oplátku obdrželi výplatní šeky za poslední dva týdny a vrácenou zálohu na ubytování. Bohužel jsme nedostali šeky s bonusem za setrvání v práci do konce sezóny. Zkusili jsme tedy ještě hlavní sídlo v Baraboo, kde jsme byli úspěšnější a vše záhy vyměnili v bance za cash. Návštěvu v Baraboo jsme využili rovněž k posledním nákupům zásob na cestu. Pak už zbývaly pouze formality. Navštívit naposledy hotel a s ním i kolegy, kteří nám mezitím vyprali nějaké prádlo, rozloučení v kuchyni a pak sbohem Wilderness. Vyzvedli jsme Pavlův výplatní šek z restaurace Pedros a naposledy se zastavili na motelu.

Odjezd

Veškeré záležitosti, jež jsme vyřizovali, se poněkud protáhly a tak vyjíždíme až v půl osmé večer, tedy o trochu později než byl původní plán. Dálnice I-90 nám má dělat po delší dobu společnost. Nastává okamžik, na který jsem se již dlouho těšil: auto uhání kamsi do dáli, kde zapadá slunce a bůh ví, kde se budeme nacházet, až znovu vyjde. Končí se jedna polovina pobytu v USA, ta méně příjemná, spojená s prací a začíná ta příjemnější, i když kratší, cestovní. 1. řídí Karel a protože mám řídit po něm, snažím se usnout. To se mi však moc nedaří. Nakonec přeci jen trochu udřímnu, ale hned nato jsem vzbuzen a jdu za volant. Jsme již někde na začátku Minnesoty. Jízda téměř prázdnou dálnicí bez aut ve tmě neznámo kam je docela zajímavá. Hodina běží za hodinou a auto ukrajuje další desítky mil na cestě k Pacifiku. Po více než třech hodinách a téměř čtyř stech kilometrech předávám již na území Jižní Dakoty Pavlovi volant. Tomu pak i naviguji, ale hned usínám. Po Pavlovi pak brzy ráno nastupuje Ondra a kruh se uzavírá. Tohle byl náš záměr, totiž úsek, před kterým jsme byli varováni a jež jsme očekávali jako úsek velmi nudný, rychle přejet, pokud možno v noci a ráno se probudit již v Badlands, našem prvním národním parku.

Badlands

Neznámý národní park, od kterého jsme vůbec nic extra neočekávali, nám nakonec způsobil mírný šok. Divadlo, které tady odehrálo slunce vycházející zpoza skal a vrhající své první ranní paprsky na nehostinnou měsíční pustinu, na to se jen tak zapomenout nedá.

Pak jsme ještě asi dvě hodiny touto krajinou plnou skal a bizarních skalních útvarů projížděli předtím, než jsme ji definitivně opustili uhánějíc dále směrem na druhé největší město v Jižní Dakotě, Rapid City.

Další zastávkou v našem programu pro tento den byl národní monument Mt. Rushmore. Jinými slovy čtyři obrovské hlavy nejvýznamnějších prezidentů USA vytesané do skály.

Tento bod našeho putování určitě nebude patřit k těm nejzajímavějším. Pravý americký cirkus. Ale bylo povinností se zde zastavit, když už jsme jeli kolem. O kus dál se nachází jiný rozestavěný výtvor Crazy horse, jež má být ještě monumentálnější a několik mil za ním jsme záhy přejeli do státu Wyoming.

Wyoming

Tento stát byl tento den v pořadí již druhým šokem. Skoro každých deset dvacet mil ve Wyomingu se naprosto náhle a často zcela zásadně mění krajina. Člověk raději nefotí skoro nic, protože by se dalo fotit prakticky všechno.

Les po požáru. Skály. Typická krajina vesternu. Polorozpadlé ranče, krávy, zvlněná planina porostlá travou - prérie. A po pár desítkách mil je všechno zase jinak. To už je na obzoru vidět další monument na naší cestě, tentokrát přírodní - Devil´s Tower.

Tady na mě podruhé přichází řada s řízením. Vyjíždím od Devil´s Toweru a uháním to Wyomingem dále na západ. Když v tom - další šok: krajina jako by z oka vypadla té, kterou mám na pozadí pracovní plochy svého počítače - nakonečná nit silnice se táhne kamsi do dáli, plošina je na obzoru ohraničena horami. Pak přichází opět dálnice I-90. Tady ve Wyomingu připomíná spíše dvě okresky vinoucí se spolu rovnoběžně pustinou. Krajina nápadně připomíná typickou mongolskou step. Jen jurty chybí a místo nich jsou tu a tam vidět ropné vrty a místo stromů tu trčí stožáry s vysokým napětím. Mám pocit, že jsme přijeli někam na konec světa a nedovedu si představit, co nás dál může čekat. Připadám si spíš jako v nějakém dokumentárním filmu. Té nádhery všude kolem a zážitků je na první den už trochu moc a nějak si to nestačím při té rychlosti srovnávat v hlavě. Za chvíli sedím v Gilette v McDonaldovi, v pátém největším městě Wyomingu, které obývá 19 000 obyvatel a snažím se z toho šoku dostat. Pak jen naplníme více než 100 litrovou nádrž po okraj benzínem, dofoukáme kola a vydávám se za volantem našeho přepychového vozu na noční jízdu pustým Wyomingem, který nám zatím připravuje jedno překvapení za druhým. Je to paráda a jen vzpomínám na pár mladých lidí, které jsme dnes potkali v Black hills v Jižní Dakotě nedaleko Mt. Rushmore. Byli to kluk s holkou ze San Francisca a podnikali roční cestu kolem Ameriky. Jeli opačným směrem než my a říkali nám o Bighorn mountains, jak byly nádherné a jak tam teď na začátku září sněžilo. V těchto horách bychom dnes v noci rádi našli náš první nocleh v kempu.

Bighorn Mountains

Více než 100 mil za Gilette jsme nadobro opustili dálnici I-90 a čekalo nás noční stoupání do Bighorn mountains do výšky určitě přes 2000 metrů. Serpentiny se pěkně vinuly a já jen litoval výhledů, o které v důsledku tmy přicházíme. Nepotkali jsme žádné auto, až za průsmykem dva kamiony. Kemp jsme našli velmi rychle a stejně tak rychle byly postaveny dva stany a také auto bylo hbitě připraveno poskytnout pohodlné vyspání třem lidem. Po takovém vyčerpávajícím dni nabytém zážitky se velmi snadno usínalo. 1800 km za první den je uspokojivý výsledek.