| Úvodem | |||||||||||||||||||
| O práci | |||||||||||||||||||
| Cestovní deník | |||||||||||||||||||
| Statistika cesty | |||||||||||||||||||
| Závěrem | |||||||||||||||||||
| 
| 
|
Datum: 26. a 27. září 2000
Etapa: O´Haver Lake, CO - Lake Celina, IN
Ujeto: 1 333 mil
Státy: Colorado, Kansas, Missouri, Illinois, Indiana
Nejvyšší partie Skalistých hor
Obvykle jsme v autě spali pouze 3 a zbytek obýval dva stany. Minulou noc jsme se před zimou schovávali již čtyři a dnes nás v autě přes noc bylo dokonce 5. Ještě že je náš Chevy tak prostorný. Když jsem ráno vylezl ven, nestačil jsem se opět divit, kde jsme se to zase vyskytli. Tma skryla nejen jezero, jehož jméno kemp nese, ale i vysokou horu, kterou teď olizovalo slunce svými paprsky. Na vrcholu se třpytil sníh a svah byl porostlý zlatými osikami, typickým coloradským stromem, jehož barva listů nás jasně upozorňovala na příchod podzimu, i když na roční dobu a vysokou nadmořskou výšku bylo krásné slunečné počasí s (přes den) příjemnými teplotami. Jako každé ráno jsme po snídani, ranní hygieně a kontrole tekutin v motoru auta vyrazili na novou etapu "Tour de America". Navrátili jsme se na silnici č. 285 a směřovali na sever. Projeli jsme Poncha Springs, kde jsme si špatným odbočením způsobili zajížďku přes 20 mil navíc a pokračovali na Leadville. Projížděli jsme nádhernou krajinou.
 |
 |
Po pravé straně defiloval hlavní a nejvyšší hřeben Skalistých hor. Ačkoliv jsou všechny hory vyšší než 4000 metrů, nezdají se vůbec vysoké. Se špičkami pokrytými sněhem a s lesy i nad 3500 metrů však vytvářejí nádhernou kulisu. Míjíme druhou nejvyšší horu USA (bez Aljašky) a zároveň nejvyšší vrchol Rocky Mountains - Mt. Elbert (4399 m). Není lehké ji objevit, neboť ostatní vrcholy převyšuje jen o několik metrů. My sami se nacházíme v solidní nadmořské výšce, o jaké by se nám v Alpách asi jen zdálo. Když jsme přijížděli do Leadville, místního střediska s 2600 obyvateli, které leží v údolí právě pod těmi nejvyššími horami, na ceduli se začátkem města byla nadmořská výška skoro 3100 metrů. Odtud jsme stoupli ještě o trochu výše na absolutně nejvyšší místo na naší cestě - průsmyk Fremont Pass s 3450 metry nad mořem.
 |
 |
Do Denveru
To už jsme byli prakticky na dálnici I-70, jež protíná USA napříč od pobřeží k pobřeží a nedaleko odtud překonává Rocky Mountains průsmykem Vail Pass 3250 metrů vysokým. Přes něj jsme si udělali krátkou zajížďku do Vailu, jednoho z nejznámnějších světových středisek zimních sportů. Městečko vypadalo jako nějaké "alpské středisko v Krkonoších". My tu v podstatě jen zašli na oběd do předraženého McDonalda. Z Vailu jsme už uháněli po sedmdesátce do hlavního města Colorada - Denveru, kterému se také přezdívá mílové město pro svou nadmořskou výšku přesně 1 míli. Na předměstí jsme nechali vyměnit olej (o trochu dráže než v Salt Lake City - za 31 dolarů) a zároveň při té příležitosti dali vyvolat fotky a nakoupili nějaké jídlo. V centru jsme zaparkovali u State Capitolu a zašli do knihovny na internet.
Rozhodli jsme se přes noc pokračovat v jízdě abychom měli raději nějakou časovou rezervu. Do New Yorku je to 3000 kilometrů. Když jsme se už chystali vyrazit na cestu, byli jsme zastaveni ironicky pronesenou otázkou v češtině: "Odkud jste?" A další důkaz, že Češi jsou opravdu všude byl na světě. Asi pětadvacetiletý kolega nás potom zavedl na krátkou noční prohlídku centra Denveru a pak už jsme se vydali na poslední úsek našeho putování po USA - přesun do New Yorku.
Palba z Colorada na východ
Tato noc se velmi podobala té první, kdy jsme odjížděli z Wisconsinu. Podobně jako tehdy, kdy jsme do rána přejeli napříč Minnesotu a dojeli až do poloviny Jižní Dakoty, jsme dnes zvládli po zbytku Colorada ještě celý Kansas. Podobně jako tehdy jsme dnes uháněli téměř opuštěnou dálnicí, rovinatou krajinou, kde vás jednou za půl hodiny předjede jedno auto a stále stejný kamion máte před sebou 200 mil. Provoz začal houstnout až za úsvitu, když jsme se blížili k hlavnímu městu Topece. Kousek za ním po projetí milionové aglomerace Kansas City jsme zastavili na snídani. To už jsme byli v Missouri, něco málo přes 600 mil za Denverem. Napříč tímto státem, jehož krajina připomínala Polabí, jsme směřovali do dalších 250 mil vzdáleného Saint Louis. Sem jsme dorazili někdy odpoledne a rovnou zamířili do centra do knihovny na internet. Ale kdeže byl obvyklý komfort ve volném přístupu na síť ze všech veřejných knihoven, které jsme na cestě navštívili? Panoval tu jakýsi podivný systém v zadávání neznámého hesla, které nám nikdo nebyl ochoten sdělit a málem jsme zůstali bez internetu. Nakonec se ale všechno v dobré obrátilo. Nešlo si nevšimnout, že drtivá většina obyvatel města je černé barvy pleti a celkově na mě St. Louis zapůsobilo nevzhledným a zanedbaným dojmem.
Po záměně dálnice I-70 za I-64 na nás za řekou Mississippi
"čekal" další stát - Illinois. Ještě zastávka na jídlo a pak jsme se v pozdním odpoledni vydali
na další cestu dokonalou rovinou na východ. Na hranice s Indianou to bylo zhruba 130 mil; tu už
jsme překračovali po tmě. Pro nocleh byl vybrán kemp Lake Celina v Hoosier National Forest
nedaleko dálnice asi 80 mil od hranic. V Indianě jsme také překročili již druhou hranici časového
pásma od výjezdu z Denveru včera večer. Znamená to, že tento den byl ve skutečnosti o dvě hodiny
kratší. Ačkoliv kemp patřil k nejlevnějším na cestě, byla zde možnost zdarma využít teplé sprchy.
Paráda.
|
|
|
|