Proč právě tramping?

Tramping je bezesporu nejlepší způsob, jak poznat přírodní krásy Nového Zélandu. Je vhodné upozornit, že zdaleka ne celá země dnes oplývá panenskou krajinou. Ne každý například ví, že v minulosti zde byly vykáceny zhruba tři čtvrtiny původních pralesů. Skutečně nedotčená příroda se proto skrývá pouze v národních parcích a dalších chráněných územích. Těch je pravda víc než dost - nějaký způsob ochrany se vztahuje zhruba na třetinu rozlohy země. Aby však člověk opravdu odhalil to nejlepší, co může Nový Zéland nabídnout, je třeba hodit batoh na záda, obout pohorky a vyrazit na túru!
Slovo "tramping" má v novozélandské angličtině specifický význam. Označuje pěší turistiku, zejména vícedenní. V jiných anglicky hovořících zemích se pro tuto aktivitu používají spíše výrazy hiking, trekking, bushwalking či backpacking... Jedinečnost trampingu na Novém Zélandu však nespočívá ani tak ve speciálním výrazu, jako spíše v podmínkách, které jsou zde - ať už přírodou či člověkem - vytvořeny. Zcela unikátní je hlavně rozsáhlá síť stovek chat (tzv. backcountry huts), rozmístěných podél stezek, které poskytují všem pěším turistům neocenitelné zázemí a komfort a díky nimž většinou ani není třeba s sebou na túru tahat stan a karimatku. Málokde na světě se vám přitom naskytne příležitost na relativně tak malém území vychutnávat až neuvěřitelnou rozmanitost krajin a různorodost ekosystémů v nichž většina rostlinných a živočišných druhů je endemická, tj. nevyskytující se nikde jinde na světě. Bohužel prochodit celý Nový Zéland během jednoho pobytu se nedá, o čemž jsem se po marné snaze přesvědčil i já.

Z historie do současnosti

Počátky trampingu na Novém Zélandu jakožto rekreační aktivity sahají na konec 19. století a byly výsledkem zájmu a obav o rychle mizící původní krajinu. První stezkou vybudovanou vyloženě za účelem trampingu byl (dnes tak věhlasný) Milford Track, po němž začal Quintin Mackinnon provázet turisty již v roce 1888. Na přelomu století se objevují první chaty a přístřešky a v roce 1919 byl ve Wellingtonu ve snaze o propagaci výletů do okolních pohoří založen první trampingový klub v zemi (Tararua Tramping Club). V následujících letech rychle vznikalo mnoho dalších podobných klubů, jejich členové budovali stezky a stavěli chaty... Velké množství chat bylo postaveno rovněž jako zázemí pro lovce přemnožené zvěře - hlavně jelenů.
Významným mezníkem byl rok 1987, kdy vznikla organizace Department of Conservation (DOC) - vládní úřad, pod jehož správu spadají prakticky všechny turistické stezky, bezmála tisícovka chat a stará se rovněž o rozsáhlou síť více než 200 kempů. Na bedrech DOC ale hlavně leží de facto celá agenda ochrany přírody - je to v podstatě obdoba našeho Ministerstva životního prostředí. Ve velkém množství DOC informačních center a regionálních kanceláří lze získat veškeré aktuální informace o stezkách a počasí, brožury, mapy, atd.  
S tím, jak postupně rostla popularita trampingu nejen mezi Kiwáky, ale hlavně mezi zahraničními turisty, zvyšovaly se pochopitelně i finanční nároky na údržbu a rekonstrukci turistické infrastruktury. Od devadesátých let je proto v provozu dnešní systém, v němž je nutné za přespání v chatách platit a od roku 2001 je u čtyř nejpopulárnějších treků (Milford, Routeburn, Abel Tasman, Lake Waikaremoana) nutná dokonce předchozí rezervace míst v chatách. (Milford bývá vyprodaný až půl roku dopředu!) Dá se předpokládat, že v budoucnu počet takových treků a rovněž výše poplatků poroste.

Chaty - Backcountry Huts

Novozélandská síť chat rozmístěných podél turistických stezek patří mezi nejrozsáhlejší na světě. Výše zmiňované DOC disponuje zhruba 960 chatami, boudami a bivaky, které jsou rozmístěné vesměs v oblastech, na něž se vztahuje ochrana přírody (hlavně v národních a dalších parcích). Téměř každá chata je originální výtvor, s jedinečným charakterem a geniem loci.
Mimo treky spadající do skupiny takzvaných Great Walks (viz níže), pro něž platí speciální tarify, stojí nocleh v chatě pro jednu osobu 5 - 15 dolarů. Platba probíhá prostřednictvím speciálních tiketů, které je třeba zakoupit ještě před započetím túry. Lze tak učinit ve všech kancelářích DOC, v informačních centrech, outdoorových obchodech nebo i u autobusových společností dopravně obsluhujících treky. Jeden tiket stojí 5 NZD. Chaty jsou rozděleny do čtyřech kategorií a v závislosti na kategorii jeden nocleh vyžaduje použití 1 - 3 tiketů. Po příchodu do chaty jednoduše napíšete na tiket datum a vložíte jej do určeného boxu. Systém je založený na principu čestnosti každého návštěvníka. Místo v chatě si nelze dopředu zarezervovat - platí: kdo dřív přijde, ten dřív mele. (Výjimkou jsou chaty na čtyřech výše uvedených trecích kategorie Great Walk, u nichž je naopak předchozí rezervace povinná).

Kategorie 1 - Do ní patří spíše větší a nejlépe vybavené chaty. Samozřejmostí u nich jsou palandy s matracemi, kamna, plynové vařiče s palivem, toalety (často splachovací), dřezy a umyvadla pro mytí nádobí a osobní hygienu, zdroj pitné vody. Nocleh stojí tři tikety, tj. $15. Specifická pravidla platí pro chaty na túrách označených jako Great Walks (viz níže), které všechny patří právě do této kategorie. Ceny se se u nich liší trek od treku a v sezóně se pohybují v rozmezí od $10 na Rakiura Track do $35 na Routeburn Track. Většina z chat této kategorie má v sezóně svého správce, který na ně dohlíží, poskytuje informace a první pomoc a vybírá a kontroluje tikety. Kapacita se pohybuje od 24 do 50 lidí, v největší ze všech - Pinnacles Hut na Coromandelu - přespí až 80 trampů.

Kategorie 2 - Chaty v této kategorii bývají vybaveny palandami s madracemi, dřezy a umyvadly na mytí, záchodem (většinou už jen tradiční kadibudkou) a zdrojem vody. Hodně z nich má i plynové vařiče a kamna. Platí se dva tikety (tedy $10) za noc. V některých je možné narazit na správce. Kapacita je mezi 12 a 36 nocležníky.

Kategorie 3 - Tyto chaty mají pouze základní vybavení - palandy, madrace, většinou zdroj vody a kadibudku. Mohou mít i kamna. Platí se jeden tiket - $5 a umožňují přespat zhruba 4 - 12 trampům.

Kategorie 4 - Pouze jednoduché přístřešky a bivaky pro 2 - 4 lidi. Jsou zdarma a vybavení zahrnuje jen palandy - často s matracemi, zdroj vody nebo kadibudka může chybět.

Voda, která je v chatách k dispozici, je nejčastěji dešťová, někdy může pocházet z povrchového zdroje (potoka) a i podle mých zkušeností je většinou pitná bez další úpravy. Pokud si nejste její kvalitou jisti, doporučuje se vodu pro jistotu krátce převařit (alespoň 3 minuty). Pokud jsou v chatě kamna, bývá k dispozici i zásoba dřeva, kterou je slušné v případě použití znovu doplnit. Za naprostou samozřejmost se považuje, že v chatě uchováte pořádek a především, že si s sebou odnesete veškeré své odpadky! Také zablácené pohorky uvnitř rozhodně nemají co dělat, proto se hodí mít s sebou něco lehkého na přezutí.  Nezbytným inventářem každé chaty je návštěvnická kniha - tzv. visitor hut book. Turisté sem zapisují základní údaje jako datum, jméno, zemi původu, další směr cesty, plánovanou dobu túry a v neposlední řadě často úsměvné poznámky k jejímu průběhu. Jsou to zajímavé kroniky, které však hlavně dávají přehled o vytíženosti chaty a v případě nějaké nehody mohou pomoci i při hledání a záchraně pohřešovaných.
Pokud plánujete, že se v průběhu vašeho pobytu budete trampingu věnovat intenzivněji a hodláte podniknout několik vícedenních túr, může se vyplatit koupě ročního průkazu - tzv. Annual Hut Pass - jenž stojí 65 NZD a po dobu jednoho roku opravňuje k neomezenému počtu noclehů v chatách druhé a třetí kategorie, kterých je zdaleka nejvíce. Neplatí pro chaty 1. kategorie a rovněž pro některé vybrané chaty v národních parcích Mt. Cook a Westland a na severu Severního ostrova. Pasy lze pořídit pouze v kancelářích a informačních centrech DOC.

Typy treků

Nový Zéland má tisíce kilometrů turistických stezek - některé jsou pečlivě upravené a značené, vhodné i pro nezkušené či méně zdatné turisty, některé jsou vysloveně pouhou čarou na mapě. Většina se pak pohybuje někde mezi těmito extrémy. Jisté je, že na Novém Zélandu si na své přijde každý, ať už je jeho ambicí krátká a nenáročná procházka, nebo dobrodružná desetidenní výprava do liduprázdné divočiny.

Great Walks vs. ostatní - Označení Great Walks nese osm nejvyhlášenějších turistických tras rozmístěných po celém Novém Zélandu. Jsou to perfektně upravené stezky s prostornými a vysoce komfortními chatami a přitahují zdaleka nejvyšší počty turistů. Jak už jsem psal, platí pro ně specifická pravidla, mají vyšší ceny za přenocování v chatách a u čtyřech z nich je nutná předchozí rezervace noclehů. Dle průvodce Lonely Planet jsou nejpopulárnějšími Abel Tasman Coast Track (30 000 trampů za rok), Routeburn Track (12 000), Milford Track (7 000), Lake Waikaremoana Track (6 500), Kepler Track (6 400) a Tongariro Northern Circuit (6 000). To nejsou na evropské poměry nijak závratná čísla, většinu ostatních zélandských treků však ve srovnání s Great Walks absolvuje o poznání nižší počet lidí (řádově stovky, ty méně známé a náročnější i pouhé desítky trampů ročně). Je nepochybné, že Great Walks vděčí za svou popularitu pochopitelně zejména úchvatným scenériím, z nichž některé jsou doslova světově proslulé. Na druhou stranu pro ty, kteří se chtějí vyhnout davům, je vždy k dispozici dostatek alternativ s minimálně srovnatelnými scenériemi a přírodními krásami. I odlehlá místa nabízejí to co túry kategorie Great Walks a možná ještě o něco více. Mě osobně na trampingu na Novém Zélandu nejvíce dostalo právě to, jak snadno je možné utéci civilizaci a užívat si osamělého putování panenskou krajinou, o čemž se nám může v Evropě jenom zdát.

Přehled podniknutých treků

VÍCEDENNÍ TÚRY
Lake Waikaremoana Track    Te Urewera National Park	2 dny	Hustý původní prales na březích nádherného jezera v srdci nevysokých hor. Zahřívací trek. Great Walk.
Sabine-Travers Circuit    Nelson Lakes National Park	5 dní	Pabukové pralesy v údolích kombinované s dalekými výhledy z dvoutisícových vrcholů. Středně náročný, seznamovací trek.
Waimakariri-Harman Pass Route    Arthur's Pass National Park	4 dny	Drsný přechod hlavního hřebene Jižních Alp. Pestrý terén a časté brození řek.
Mueller Hut    Aoraki/Mt. Cook National Park	2 dny	Tato túra sice lze hravě zvládnout za jeden den, ale rozhodně bylo dost důvodů proč se zdržet déle.
Rees-Dart Track & Cascade Saddle Route   Mt. Aspiring National Park	5 dní	Horký kandidát na nejlepší absolvovaný trek, korunovaný výstupem na Mt. Ansted (2388 m) s nepřekonatelnými výhledy.
Douglas Range Route    Kahurangi National Park	7 dní	Náročná túra po sotva patrných stezkách na hranici Tasman wilderness area. Hřebenovky i prodírání se pralesy v údolích.
Purity Hut    Ruahine Forest Park	2 dny	Výstup pod nejvyšší vrchol nádherného pohoří Ruahine Ranges.
Pinnacles Hut   Coromandel Forest Park	2 dny	Exkurze do historie a členitého vnitrozemí poloostrova Coromandel.
Výstup na Mt. Hikurangi, 1754 m    East Cape Region	2 dny	Nejvyšší bod pohoří Raukumara Range. Posvátná hora Maorů. Výrazný vrchol s ideálními výhledy.
Howletts-Pourangaki-Waikamaka Route   Ruahine Forest Park	5 dní	Nejlepší tramp na Severním ostrově. Strmé exponované hřebeny a hluboká údolí s pralesy. Náročný terén se značným převýšením.
JEDNODENNÍ TÚRY
Cape Kidnappers    Hawke's Bay Region	5,5 hodiny	Cesta podél pobřeží pod útesy k mysu s obrovskou kolonií terejů.
Výstup na Mt. Egmont, 2512 m    Mt. Egmont National Park	6 hodin	Osamělá symetrická sopka a nepřehlédnutelná dominanta širokého okolí. Nejvyšší dosažený bod na NZ.
Red Crater   Tongariro National Park	4,5 hodiny	Bizarní vulkanická krajina na trase údajně nejlepší jednodenní túry na Novém Zélandu.
Výstup na Castle Hill Peak, 1998 m    Torlesse-Korowai Tussocklands Park	4,5 hodiny	Nejvyšší vrchol hřebene tvořícího předhůří Jižních Alp.
Výstup na Conical Hill, 1515 m    Fiordland National Park	7 hodin	Strmý výstup po zarostlé stezce z Hollyford Valley na vynikající výhledový bod ležící na trase Routeburn Track.
Gertrude Saddle    Fiordland National Park	4 hodiny	Výborný výlet cestou k Milford Sound s dobrým výhledem.
Výstup na Mt. Armstrong, 2174 m    Mt. Aspiring National Park	6 hodin	Zřejmě jedinečný výhledový bod, což kvůli mlze nemohu potvrdit. Značné převýšení.
Abel Tasman Coast Track - část    Abel Tasman National Park	6,5 hodiny	Členité pobřeží s ukázkovými plážemi. Túra v nejsevernější a nejméně frekventované části parku.
Výstup na Mt. Moehau, 892 m    Coromandel Forest Park	4 hodiny	Nejvyšší vrchol poloostrova Coromandel s kruhovým rozhledem.

Tipy na další zajímavá místa, aneb to, co jsem nestihl

Mt. Tapuaenuku (2885 m), Inland Kaikoura Ranges - 3 dny - Nejvyšší vrchol Nového Zélandu, na nějž se lze dostat bez využití speciálního vybavení. Druhá nejvyšší hora mimo oblast Mt. Cook - vyšší jsou již jen samé zaledněné třítisícovky. Při výstupu je třeba překonat značné převýšení, neboť trek začíná přibližně v 300 m n. m. K přenocování lze využít chaty Hodder Hut. Menší komplikací je, že tato oblast není pod správou DOC, ale leží na soukromém pozemku a je tudíž nezbytné o svých záměrech informovat majitele.

Tararua Forest Park - Rozlehlé pohoří severně od Wellingtonu s hustou sítí stezek a chat. Nejstarší Forest Park a zároveň kolébka trampingu na Novém Zélandu. Ač nijak závratně vysoké (1400 - 1571 m), jsou tyto hřebeny strmé, drsné a exponované. Park je vystavený silným západním větrům, které vanou mezi Severním a Jižním ostrovem a kromě větrných poryvů je proslulý častou mlhou a deštěm. Jedna z nejlepších trampingových destinací Severního ostrova, která mi bohužel kvůli nepřízni počasí unikla.

Wilkin-Young Circuit, Mt. Aspiring National Park - 3 dny - Co se týče scenérie je tento okruh plnohodnotnou alternativou k jiným populárnějším trekům v národním parku Mt. Aspiring a přitom jej podniká podstatně méně turistů.

Copland Valley Track, Westland National Park - 3 dny - Track začíná téměř na břehu moře a přes deštné pralesy se propracuje až do alpínského pásma pod vysoké zaledněné hory. Když k tomu ještě připočteme termální prameny u jedné z chat, není divu, že je asi nejoblíbenějším trekem na západním pobřeží Jižního ostrova. Jedinou nevýhodou je nutnost jít tam a zpět tou samou cestou.

Mt. Adams (2223 m), Adams Wilderness Area - 2 dny - Taková lahůdka, o níž jsem se dozvěděl z jednoho vynikajícího časopisu. Tato výrazná pyramida, tyčící se z pobřežní nížiny nedaleko Harihari, je údajně nejlepším vyhlídkovým bodem na západním pobřeží Jižního ostrova dostupným bez speciálního vybavení. Převážná část trasy k vrcholu není značená, pouze k horní čáře lesa by měla vést zarostlá neudržované stezka. Vrchol se totiž nachází na území tzv. wilderness area, tudíž se nejedná o žádný oficiální track.

(Poznámka: v poslední době bylo na NZ vymezeno několik nových wilderness areas. Na rozdíl od národních parků, jejichž funkcí je zachování přirozeného stavu krajiny na jejich území a zároveň umožnění rekreace v takovém prostředí, wilderness areas jsou území, která by měla teoreticky být beze stop jakékoliv lidské činnosti. To v praxi znamená, že případné chaty v takových oblastech musí být odstraněny a stezky přestanou být udržovány. Naprosto vyloučeny jsou veškeré komerční aktivity. Pěší turistika v těchto oblastech nicméně není nijak omezována, pouze pro ni nejsou vytvářeny žádné podmínky.)

Inland Pack Trail, Paparoa National Park - 2 dny - stará stezka vybudovaná kdysi zlatokopy jako schůdnější alternativa k příliš drsnému pobřeží. Deštný prales s palmami Nikau a stromovými kapradinami, četné brození řek, vápencové kaňony, krasové útvary, jeskyně.

Mt. Titiroa (1710 m), Fiordland National Park - 2 dny - Výrazná osamocená hora čnící nad okolní krajinu na východním okraji národního parku mezi jezery Manapouri a Monowai. Málo navštěvovaný vrchol s vynikajícím rozhledem.

Dusky Track, Fiordland National Park - 9 dní - Extrémně náročný trek v samém srdci nejdivočejšího a nejodlehlejšího koutu Nového Zélandu - Fiordlandu. Spojuje jezera Manapouri a Hauroko s fjordem Dusky Sound. Není to žádná procházka růžovým sadem a je třeba počítat s poměrně vysokými náklady na dopravu na záčátek a z konce trampu.

... A moře dalších míst.